Nezavislosti

"Ne!" závislosti... aneb: nezávislosti...

Většinou víme co je bažení. Je to nutkavá, neodbytná a často nezvládatelná chuť na alkohol. Tyto pocity bývají natolik silné, že existuje reálná obava,že se člověk napije. Pokud toto bažení jedinec prožívá krátce po léčení ( tak rok až rok a půl ), je jeho zvládání těžší a náročnější. Je to proto, že se vytváří nové vzorce chování, upevňují se nové návyky a momenty překvapení bývají často náhlé a nečekané. Přesto je důležité, jak pro člověka krátce, i dlouze abstinujícího, aby dokázal včas bažení rozpoznat a postavil proti němu obrannou zeď, složenou z různých činností i návyků, ktré mu zabrání v napití. Můžou to být různé situace, jako např. napití se nealkoholického nápoje, odpoutání myšlenek k jiné činnosti, jít se projít ven, začít uklízet, zaelefonovat známému, popovídat si na neutrální téma s blízkým člověkem, nebo to ze sebe dostat psaním a kreslením. U každého člověka jsou tyto podpůrné zabraňující situace jiné. Závisí od povahy a založení jedince, jeho zvyků a životního stylu. Bažení se projevuje jak v rovině fyzické ( tělesné příznaky ), tak v rovině psychické ( nutkavé myšlenky ). Bažení-crawing se dá zvládat i za pomocí léků ( např. Kampral). Tyto jsou však finančně trochu dražší a léčba není vždy vhodná pro každého. Prooje důležité, aby měl každý abstinující alkoholik/čka v zásobě řadu podpůrných obranných situací. Ty mu pomůžou v akutní chvíli bažení zvládnout. Ještě něco k délce trvání bažení. Jsou to stavy trvající několik minut, někdy i hodin. Bažení má vzstupnou tendenci, potom se určitou dobu udržuje na vrcholu, postupně slábne až do odeznění příznaků. Po zvládnutí celé situace by si měl každý uvědomit tento stav a zapamatovat si jej pro příště, aby měl další podporu kezvládnutí bažení. Není od věci, aby se každý po úspěšně zvládnuté situaci dokázl pozitivně ocenit. Na závěr chci říct, že závislost a její projevy dokážou velmi trpělivě vyčkávat, aby v nestřežené chvíli vystrčily drápy. Proto mysleme na to a stále mějme v hlavě kontrolku, která nás na hrozící nebezpečí upozorní. Přeji všem úspěšné střízlivé a plně prožité dny.

Share 

Comment

You need to be a member of Nezavislosti to add comments!

Join this Ning Network

Kontaktní centra pro alkoholiky?


V Česku se pití stává stále větším a větším problémem. Skoro pětina dospělých Čechů, což jsou dva miliony lidí, pije rizikově, čímž mohou snadno sklouznout do závislosti, kdy už se jim pomocí vlastní vůle nepodaří přestat pít. A většina to o sobě neví.

Závislých lidí je prý v Česku kolem dvou set tisíc. "Na alkohol jako na drogu se trochu pozapomnělo a pozornost se věnovala v předchozích letech hlavně nelegálním drogám," komentuje výsledky výzkumu psychiatr Ladislav Csémy.

Lidé, kteří mají s alkoholem problém, se nejčastěji obracejí pro radu do ordinací praktických lékařů, kteří na ně však nemají dostatek času, ani pořádně nevědí, jak se závislými zacházet. Protialkoholních poraden je totiž kritický nedostatek. Podle členů vládní protidrogové rady by takovéto poradny měly provozovat neziskové organizace motivované granty – jakási obdoba kontaktních center pro narkomany.

Do jakého stadia závislosti konzument alkoholu dospěl a kdo už je rizikový, poznají lékaři podle určitých kritérií. "I dvě dvanáctky denně jsou moc," vysvětluje Petr Popov z oddělení pro léčbu závislostí v pražské Všeobecné fakultní nemocnici. Mezi projevy závislosti patří například ztráta vůle nepít, zanedbávání koníčků či ztráta sebekontroly v opilosti.

Lékaři nemají přesně zmapované, kolik lidí se v Česku upije k smrti, nebo zemře následkem úrazu v opilosti. Podle Petra Popova jich budou řádově desetitisíce. Pro srovnání: nelegálními drogami se předávkovalo v roce 2006 celkem 212 narkomanů.

Co vyžaduje léčení závislosti

Osoba závislá musí v první řadě překonat pocit obrovské ztráty, že se toho, co ji doposud naplňovalo a uspokojovalo, musí vzdát, chce-li důstojně žít dál. Jinými slovy: člověk musí kapitulovat, aby se osvobodil.

Jenže proč je pro nás, lidské bytosti, proces vzdání se tak obtížný? Proč musí tolik lidí kolikrát dopadnout až na samé dno (nemyslím tím dno společnosti, ale dno osobnosti), než dokáže přijmout porážku?

Vzdát se něčeho totiž vyžaduje změnu naší identity, našeho já, našich navyklých způsobů chování, jednání, vnímání. Vynořuje se v nás obrovský strach, protože se po nás chce, abychom opustili to staré, jisté, nám dobře známé (přestože mnohdy nevyhovující a neuspokojující) a vydali se do krajin nových, neprozkoumaných a naším egem tedy chápaných jako nebezpečné.

Badge

Loading…

© 2009   Created by Ivana on Ning.   Create a Ning Network!

Badges  |  Report an Issue  |  Soukromí  |  Terms of Service